Nikdy neříkej Nikdy - #Prolog

25. srpna 2016 v 20:22 | M. |  Nikdy neříkej Nikdy !
O: Ahoj mohla bys za mnou přijet do práce?
Já: Jo to mohla? Děje se něco?
O: Nee jenom bys za mnou mohla přijet.
Já: Tak fajn jo, dej mi půl hodky.
O: Díky ti. :)

Hodila sem na sebe černý kratasy, bílí tílko a květovaný sáčko. Nazula sem žabky, popadla vodítko a i se psem jsem zamířila k mýmu druhýmu miláčkovi červenému BMW řady 1. Vyjela sem na silnici a zařadila se do provozu.
Mám to skoro přes celý město, ale jelikož je 9 večer tak provoz skoro není.
Přijela jsem před budovu kasína, hodila jsem klíčky po tom co parkuje auta (fakt netušim jak se to jmenuje) a vyběhla jsem schody ke dvěřím. Všichni mě tu znají i se psem sem chodim tak často že se mě neptaj ani na občanku i když mi není ani jednadvacet.
Došla sem ke dveřím ke kterým jsem potřebovala a ani se neobtěžovala klepat a hned vzala za kliku.
"Zlato kolikrát ti mám říkat abys klepala" spustil na mě hned otec aniž by zvedl svojí hlavu od papíru co mu leželi na stole.
"Pak bys přece nepoznal že to jsem já" s úšklebkem mu odpovim a zamířim ke křeslu, který sem si vydupala už před asi deseti lety kdy jsem tu travila všechny odpoledne po škole.
Uvelebim se a natočim hlavu abych na něj viděla a nadzvedla obočí aby poznal že čekám co z něj vypadne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama